Poměrně často se s mými klienty bavím na téma únava, stimulanty, energie, stres a také biologický dluh. A tak mě to donutilo se nad více pozastavit… To poslední zmíněné, termín biologický dluh, není příliš známý a u nás používaný pojem, proto bych se na něj zaměřil více. Je to stav, do kterého se naše tělo dostává potom, co vyprchá využívaná energie ze stimulace. Určitě to všichni znáte, když jste po obědě unavení a dáte si kávu (nebo jiný stimulant), popř. něco sladkého (ještě hůře obojí). To vám sice na chvíli dodá energii, ale pokud to byly pouze rychlé, rafinované sacharidy a kofein, brzy vám tato krátkodobá energie dojde a dostáváte se do energetického deficitu, kde vaše tělo musí brát z rezerv = biologický dluh. Problémem je, že tyto „zdroje rychlé energie“ jsou snadným a chutným řešením, které je všude kolem nás a tak je těžké jim odolat. Pojďme se na tento problém podívat více do hloubky …

Káva a jídlo v podobě rafinovaných sacharidů nás sice krátkodobě nabíjí energií, ale zatěžují naše tělo. Častá konzumace rafinovaných sacharidů vyvolává výkyvy inzulínu a to zvyšuje hladinu kortizolu v těle (hormon, který zvyšuje pohotovost organismu při zátěžových situacích, jako je stres apod.). Stejně tak pravidelná konzumace kávy zvyšuje hladinu kortizolu. Zvýšená hladina kortizolu pak tlumí náš imunitní systém a tělo je tak náchylnější k infekcím a to vede k větší únavě a dlouhodobě k hromadění tuků v těle a předčasnému stárnutí organismu.

Jakákoliv stimulace tedy produkuje krátkodobý nárůst energie (platí, že čím větší stimulace, tím větší pak únava), ale poté vždy přijde únava. Řešením by v tuto chvíli bylo si buď odpočinout nebo doplnit energii z potravin bohatých na nutrienty (např. čerstvé ovoce a zelenina). Bohužel většina lidí sáhne po dalších stimulantech a cyklus se tak stále opakuje a prohlubuje. Smutné je, že díky tomu si tak hodně lidí vytvořilo závislost na stimulantech a neustále se pohybují ve stavu biologického dluhu.

Jsem zastáncem toho, že bychom měli naučit naše tělo fungovat na tělu přirozených a udržitelných zdrojích energie a ne být závislí na stimulantech. Jestliže pijeme každý den jeden šálek kávy, abychom měli víc energie, sami víte, že bude jenom otázkou času, kdy se její účinek sníží a jeden šálek už nás nenakopne, jako dřív. Možná nám pak přijde logické vypít druhý šálek, abychom doplnili energii, která nám dříve stačila z jednoho šálku… Kde je ale tomuto cyklu konec? Je to řešením?

Tím samozřejmě nechci říct, že stimulanty jsou zbytečné, určitě mají své použití, např. před důležitou schůzkou nebo pohovorem, nebo pro sportovce před podáním výkonu můžou být velmi klíčové. Ale člověk by se s nimi měl naučit pracovat efektivně, aby nebyl pod jejich „nadvládou“. Navíc máme spoustu dalších zdrojů energie, kterých je možno využít, např. z činností, které nám dělají radost a naplňují nás, jako je sport, hudba, čas strávený s přáteli atd.